Odlet a první dny v USA
9. 1. 2008
Bylo hodně těžké se rozloučit, nechat všechny svoje blízké doma a letět
někam do neznáma. Když mě rodiče přivezli na letiště a rozloučili se,
bylo mi hodně úzko. Od té chvíle jsem byl na všechno sám. Odbavení na letišti proběhlo bez problémů. To byla však moje poslední klidná chvilka na několik dalších dnů. Letadlo z Prahy do Paříže mělo asi hodinové zpoždění. Jelikož jsem měl v Paříži na přestup jenom hodinu a půl, začal jsem se smiřovat s faktem, že letadlo do San Franciska nestihnu a budu někde pobíhat po Pařížském letišti a shánět další možný let. Hrozná představa. Naštěstí po přístání na nás čekalo auto letecké společnosti, které nás odvezlo přímo k letadlu do San Franciska. Let byl dlouhý a nezáživný, ale měl jsem pro sebe všechny tři sedadla a mohl jsem docela pohodlně spát. Letadlo bylo totiž poloprázdné. Letěli jsme s Boingem 747, což bylo donedávna největší dopravní letadlo. V San Francisku jsme s malými potížemi přistáli v pátek 8.6. 2007 ve 12 hodin tamního času, kdy se pilotovi napoprvé nepodařilo přistát a musel letadlo těsně nad zemí znovu zvednout. Prošel jsem všemi propcedurami ke vstupu do USA, včetně imigračního úředníka. Najednou jsem stál v San Francisku před letištěm, 10000 km od domova úplně sám a musel jsem se spoléhat jen a jen na sebe. Přes internet ještě v Česku jsem si objednal shuttle z letiště do mé cílové destinace, krásného přímořského městečka Santa Cruz. Asi po 10 minutách čekání pro mě přijel starý indián s polorozpadlou dodávkou. Nasedl jsem a doufál, že mě cestou někde nezavraždí jak to občas bývá v těch amerických filmech. Naštěstí se nic takového nestalo. Asi po třech hodinách jsme dojeli přímo před kancelář, kde jsem se měl podle emailu hlásit. Indiánovi jsem zaplatil 50 dolarů za cestu a 5 dolarů jako tips. Vešel jsem do kanceláře a ohlásil se mladé slečně Sequoji, což byla koordinátorka programu Work and travel v našem zábavním parku. Ta byla překvapená, že mě vidíti protože mě prý čekala až v pondělí. Předala mě Trentonovi, což byl správce ubytování. Ten mě zavedl do apartmánu na pláži asi 300 metrů od zábavního parku. Apartmán byl špinavý a skoro nevybavený. Mě však zajímalo jen jedno, spánek. Nespal jsem asi 32 hodin, takže jsem Trentonovi poděkoval, rychle nachystal postel a šel spát.
